Nadační fond Evy Matějkové

Dvanáctiletý Vojta pojede do školy v novém vozíku

22. 12. 2016

Vojtěch Bartel sfoukl včera na narozeninovém dortu dvanáct svíček. Po prázdninách půjde do šesté třídy. Nebude ale sedět v lavici, nýbrž v invalidním vozíku. „Jednou po návratu z práce na mě přišly kontrakce a porodila jsem synka o dva a půl měsíce předčasně, ve třicátém týdnu těhotenství. Z litoměřické nemocnice Vojtíška okamžitě převezli do inkubátoru na novorozenecké oddělení ústecké nemocnice,“ popisuje události Vojtíškova matka Dušana Bláhová. S přítelem Davidem Bartelem se radovala z prvorozeného syna. Během jeho prvního roku života rodiče ani lékaři na vývoji chlapce nepozorovali, že by bylo něco v nepořádku. „Když se po roce nepohyboval, jak měl, začali jsme usuzovat, že je něco špatně. Pátrali jsme po internetu a pojali podezření, že prodělal dětskou mozkovou obrnu,“ líčí David Bartel.

 

Rodiče Vojty se spojili s přednostou Fakultní nemocnice v Motole Pavlem Kolářem. Chlapec začal cvičit podle Vojtovy metody, ale po čtyřech letech musel kvůli psychickým blokům s cvičením skončit. „Začal se bát lidí, bál se i dědy, plakal, dali jsme si asi dva měsíce pauzu, a synův stav se začal lepšit, takže jsme Vojtovu metodu odstřihli a vyhledali doktora Borise Živného z pražského NeuroCetra, který prováděl elektivní dorzální rizotomii. Po operaci v Nymburku, kdy došlo k zásahu do páteře, se Vojtovi uvolnily ruce, začal více komunikovat a lépe dýchat, protože se mu lépe prokrvoval mozek,“ popisuje pozitivní pooperační výsledky David Bartel. Pokrok byl vidět i po pobytech v lázních. Naopak se míjela účinkem hipoterapie.

 

Do Vojtových sedmi let nikdo nevěděl, proč je postižený. Až při druhém těhotenství zjistila Dušana Bláhová, že má poruchu srážlivosti krve. „Vojta se tedy narodil předčasně, protože se mi srazila placenta, vyvolal se předčasný porod a synek se přidusil,“ popisuje Dušana Bláhová. V deseti letech se u Vojty navíc objevila epilepsie. Přesto je chlapec komunikativní, dobře rozumí a reaguje. Rád pozoruje svého otce při práci. „Vydrží mě pozorovat dlouhé hodiny při malování nebo sekání trávy a těší se z toho, že pomáhá,“ usmívá se David Bartel.

 

Se synem jezdí na výlety, které má rád. Vojtěch na vozíčku absolvoval procházku po Farmaparku, prohlídku Křivoklátu, výjezd na Tři kříže nebo Festival jídla v Praze. S novým odlehčeným, variabilním a skládacím vozíkem je cestování za výlety i za běžnými činnostmi jednodušší. Je jeho druhým vozíkem v životě. První užíval pět a půl roku, pak už mu byl těsný.

 

Z nového vozíku se raduje jen krátce, a to i díky tomu, že měl na nákup přispěvatele, Nadační fond Evy Matějkové. Ten vznikl v prosinci 2014 jako pocta zesnulé manželce Josefa Matějky. Smyslem Fondu je pomáhat těm, kteří pomoc potřebují, zejména proto, že mají zdravotní potíže. U žádosti o příspěvek na

zbývající částku 23 493 koruny na obstarání invalidního vozíku se Matějkovi ani nepozastavili a vyhověli. „Děkoval jsem osobně Markovi Matějkovi a Petře Čopové. Přesto bych chtěl ještě jednou poděkovat, že i v dnešní době se najdou lidé, kteří darují jiným, co nemůžou mít, nebo je to pro ně těžce dostupné. Nepatříme ale mezi ty, kteří by se toho snažili zneužívat,“ říká David Bartel.

 

Vojtovi i jeho rodičům, zejména matce by momentálně usnadnila život rampa do auta na nakládku invalidního vozíku včetně převážené osoby. Vozík váží asi 14 kilogramů a Vojta 45 kilogramů. Dušana Bláhová přitom zvedne Vojtu za den až šestnáctkrát. Znatelnou pomocí by byla i židlička na převoz z jednoho pokoje do druhého, ve které by mohl Vojta sedět v zafixované poloze, aby netrpělo tělo, a mohl si v ní i hrát. Židlička stojí 60 tisíc, doplatek činí 14 tisíc korun.

 

Zdroj: Ústecký deník

Články